Každý rodič zná situaci, kdy dítě dostane novou hru, ale po pěti minutách ji odloží s nudou v očích. Nejde o to, že by hra byla špatná – často jen nesedí momentální náladě, věku nebo způsobu, jakým dítě přemýšlí. Než hru úplně zavrhnete, zkuste změnit přístup. Místo abyste dítě do hry nutili silou, zapojte ho do tvorby pravidel. Když má dítě pocit, že hru spoluutváří, získá k ní vztah. Dejte mu na výběr ze dvou variant, nechte ho rozhodnout, co se stane při určité situaci, nebo ho nechte vymyslet bonusové kolo. Tím se z pasivního konzumenta stane aktivní spoluhráč, který má nad děním kontrolu.

Dalším účinným trikem je změna herního prostředí. Pokud se hra odehrává u stolu, přesuňte ji na koberec, do zahrady nebo do stanu z dek. Děti milují, když se známé věci dějí v neobvyklém kontextu. Můžete také zkrátit herní čas – místo půl hodiny hrajte jen deset minut a pak hru dobrovolně ukončete. Krátká a svižná hra, která končí v nejlepším, zanechá dítěti chuť pokračovat příště. Pokud ani to nezabírá, přizvěte kamarády nebo sourozence – hra ve dvojici či trojici má úplně jinou dynamiku a dítě často zapojí soutěživost, kterou u sebe doma neobjeví.

Když už máte pocit, že jste vyzkoušeli všechno, ale hra stále nefunguje, nezoufejte. Někdy je nejlepší řešení hru na čas odložit a vrátit se k ní za měsíc. Dítě se mezitím vyvine, získá nové dovednosti a hra, která byla dřív nad jeho síly nebo pod jeho úroveň, najednou může bavit. Právě v takové chvíli se vyplatí podívat se na konkrétní tipy, jak hru zachránit za pochodu – najdete je v článku o tom, jak postupovat, když se hra, která nefunguje, dá ještě oživit. Inspiraci můžete čerpat i z her, které dítě baví nejvíc, a prvky z nich přenést do té problematické. Třeba má rád závodění – přidejte časový limit a stopky. Má rád příběhy – vymyslete k hře krátkou pohádku, do které se postavy dostanou.

Nezapomínejte, že hlavním cílem není hru „dohrát za každou cenu“, ale strávit spolu čas a naučit dítě. Když vidíte, že se dítě u hry vzteká nebo pláče, přestaňte. Hra má být radost, ne boj. Dejte dítěti najevo, že jeho pocity jsou v pořádku, a navrhněte jinou aktivitu. Tím mu ukážete, že respektujete jeho hranice, a příště bude ochotnější zkoušet nové věci. Rodič, který umí vyhodnotit, kdy hru opustit a kdy ji s úsměvem proměnit, předává dítěti důležitou dovednost – flexibilitu a schopnost najít cestu i tam, kde to na první pohled vypadá beznadějně.