Karel IV. nastoupil na český trůn v roce 1346 a během několika let zahájil stavební program, který z Prahy udělal jedno z největších měst tehdejší Evropy. Praha tehdy měla zhruba 40 tisíc obyvatel, ale Karel ji chtěl povýšit na reprezentativní metropoli Svaté říše římské. Jeho plán nebyl jen o jednotlivých stavbách, šlo o promyšlený urbanismus, který propojil Staré Město s novými čtvrtěmi a vytvořil funkční celek.

Největším zásahem bylo založení Nového Města pražského v roce 1348. Karel vytyčil rozsáhlý prostor východně a jižně od Starého Města a rozparceloval ho na pravidelné bloky. Vznikla tři hlavní tržiště – Dobytčí, Koňský a Senný trh, dnešní Karlovo náměstí, Václavské náměstí a Senovážné náměstí. Ulice se sbíhaly k branám a kostelům, což nebyla náhoda, ale promyšlená orientace v prostoru. Pokud vás zajímá, jak přesně Nové Město pražské a jeho historie zapadá do Karlových plánů, najdete podrobného průvodce na praha23.cz, kde jsou jednotlivé etapy výstavby rozebrané krok za krokem.

Karel nezůstal jen u Nového Města. Založil univerzitu, zahájil stavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě a nechal přestavět královský palác. Kamenný most, dnes Karlův, nahradil starší Juditin most a stal se hlavní spojnicí mezi oběma břehy. Na Malé Straně a Hradčanech probíhala vlastní výstavba, která měla sjednotit dosud nesourodé osídlení. Karel také povolal architekty a stavitele z celé Evropy, mimo jiné Petra Parléře, který do Prahy přinesl gotický styl vrcholného období.

Výsledkem byla Praha, která se rozlohou i počtem obyvatel zařadila mezi největší města střední Evropy. Nové Město se stalo obchodním a řemeslnickým centrem, Staré Město si udrželo správní funkci a Hradčany reprezentovaly císařskou moc. Karel IV. tak vytvořil model, který v základních obrysech funguje dodnes – Prahu jako město s jasně čitelnou strukturou, kde se historické jádro prolíná s novějšími čtvrtěmi. Jeho urbanistické rozhodnutí z poloviny 14. století ovlivnilo podobu metropole na dalších sedm set let.