Po vzniku Československa v roce 1918 zdědila Praha pestrou síť zábavních podniků, které se musely vyrovnat s novými podmínkami. Varieté, kabarety a šantány, jež před válkou dominovaly nočnímu životu, nabízely směsici hudby, tance a krátkých scénických výstupů. Právě v těchto prostorách se začaly objevovat první filmové projekce, nejprve jako doplněk k živému programu. Promítačky se umísťovaly do sálů, které nebyly pro film stavěné, a tak vznikaly provizorní biografy s provozními hodinami přizpůsobenými divadelnímu rytmu.

Zásadní zlom nastal ve dvacátých letech, kdy film přestal být atrakcí na okraj a stal se samostatnou formou zábavy. Investoři začali skupovat staré sály a přestavovat je na specializované biografy. Vznikla tak první generace pražských kin, která se vyznačovala pevnou dramaturgií, stálým personálem a ozvučením, jež umožnilo promítat i zahraniční snímky. Provozovatelé si rychle uvědomili, že divácký komfort a lokalita rozhodují o návštěvnosti. Řada z těchto podniků se soustředila do centra, kde byl dostatek pěších zákazníků a kde se mísil svět obchodu s kulturou. Příkladem místa, kde se historie biografu prolíná s každodenním ruchem města, je Pasáž Světozor, jež dodnes připomíná, jak těsně byly v prvorepublikové Praze propojeny pasáže, obchody a filmová plátna.

Technický vývoj šel ruku v ruce s architekturou. Zatímco rané biografy se musely vypořádat s hlukem z ulice a nevhodnou akustikou, novostavby z konce dvacátých let už počítaly s izolací, správným sklonem hlediště a kvalitní vzduchotechnikou. Majitelé kin investovali do promítacích kabin, aby splnili protipožární předpisy, a do pohodlných sedadel, která měla přilákat i náročnější publikum. Vznikla tak síť kin rozdělená podle cenových hladin – od premiérových paláců v centru až po okrajové biografy s levnějším vstupným. Tato diferenciace vydržela až do nástupu zvukového filmu, který přinesl další vlnu modernizací.

Prvorepubliková kina nebyla jen místem projekce, ale i společenským prostorem, kde se setkávala městská veřejnost. Představení začínala v pevných časech, mezi nimiž se návštěvníci procházeli po pasážích a diskutovali o filmových novinkách. Z varieté se tak postupně staly biografy, které si udržely atmosféru původních zábavních podniků – s barem, šatnou a uvaděči. Když se ohlédneme za tímto vývojem, vidíme, že moderní multiplexy navazují na tradici, jež se zrodila právě v prvorepublikové Praze.